Relativní vlhkost je procentuální poměr, který popisuje, jak silně je nasycen vzduch a jak se stav vzduchu blíží k čáře nasycení.

Definice:
Pokud se mluví o vlhkosti vzduchu, rozlišuje se mezi relativní a absolutní vlhkostí. Při rozdílných hodnotách teploty může vzduch přijmout různá množství vlhkosti. Přitom zásadně platí, že čím vyšší je teplota, tím více vlhkosti může přijmout. Navíc existuje při každé teplotě určitý bod, při kterém už vzduch nemůže přijímat vlhkost. Tento bod se nazývá bod nasycení nebo rosný bod. Od tohoto bodu se začíná tvořit kondenzát. Na rozdíl od relativní vlhkosti vzduchu popisuje absolutní vlhkost vzduchu přesné množství vlhkosti obsažené ve vzduchu v gramech vody na kilogram vzduchu (g/kg).

Význam relativní vlhkosti vzduchu:
Zahřívání obecně znamená odnímání relativní vlhkosti vzduchu, přičemž ale hodnota absolutní vlhkosti zůstává stejná. Správná vlhkost vzduchu a z toho vyplývající hygienicky bezvadný vzduch je nutný pro lidi, zvířata, rostliny a suroviny, pro výzkum a vývoj, výrobu, skladování a uchovávání.

Komfort:
Protože suchý vzduch má snahu přijímat více vlhkosti, přijímá ho ze svého okolí, a to i z osob, které se v něm nacházejí. To vede k tomu, že svědí kůže, pálí oči, bolí hlava a člověk se cítí unavený. Optimální rozsah hodnot stavu vzduchu pro příjemný pocit se nachází mezi 21 °C a 22 °C a relativní vlhkostí mezi 40 % a 60 %.

Příklad:
Předpokládejme, že máme sklenici, ve které je teplota vzduchu 20 °C. Ve sklenici je obsaženo 10 gramů vody na kilogram vzduchu a relativní vlhkost činí 70 %. Ihned víme, že vzduch je příliš vlhký a může už přijmout pouze 30 % vlhkosti. Kromě toho je zřejmé, že čára rosného bodu by byla dosažena, pokud by absolutní vlhkost byla zvýšena o 5 gramů vody na kilogram. Vzduch by kromě toho dosáhl čáry rosného bodu, pokud by se ochladil minimálně o 6 °C. Pokud by se nyní do nádoby přiváděla vodní pára, a tím se zvyšovala vlhkost vzduchu, vytvořila by se při dosažení 15 gramů vody na kilogram mlha a poté také kondenzovaná voda. Jinak řečeno: vzduch by dosáhl úrovně nasycení, a tím by vytvářel mlhu a kondenzát, pokud by se teplota snížila o 6 °C.

Ochrana zdraví
Při hodnotách relativní vlhkosti vzduchu pod 30 %, které nastávají při topení v zimě, trpí lidé často příznaky vysušení. Dochází k vysušení sliznice dýchacích cest a prach, nečistoty a původci nemocí poté nemohou být rychle odstraňovány z dýchacích cest. Delším vysušením dýchacího traktu tak stoupá nebezpečí onemocnění dýchacích cest. Typické následky tohoto procesu jsou kašel, bronchitida, rýma a zánět vedlejších dutin. V optimálním rozmezí mezi 40 % a 60 % relativní vlhkosti je ohrožení nežádoucími mikroorganismy i výskyt specifických symptomů nemocí minimální. Při relativní vlhkosti pod 35 % je díky vysychání oblečení, koberců, nábytku apod. usnadněna tvorba prachu. Doutnáním prachu na topných tělesech vzniká amoniak a jiné plyny, které dodatečně dráždí dýchací orgány. Kromě toho jsou umělé hmoty všeho druhu v případě suchého vzduchu elektricky nabíjeny a sbírají tak dodatečné částečky prachu. Vysychání sliznic horních cest dýchacích vede k omezení jejich funkce (+ vysvětlení ochranného mechanismu sliznic). Při příliš vysoké vlhkosti vzduchu přes 70 % se může na chladnějších místech srážet vlhkost. V takových případech je pravděpodobné, že vybavení místností, které obsahují organické materiály, může v důsledku tvorby plísní nebo zatuchlin vydávat nepříjemný zápach. Kromě toho může dojít ke škodám na stavbách nebo materiálu (např. tvorba plísně na tepelných mostech).

Hygroskopické materiály / průmysl
Všechny hygroskopické materiály se snaží o rovnováhu. Proto se hygroskopická látka po určitém čase nastaví na trvalou vlhkost okolního vzduchu tím, že přijímá nebo odevzdává vodu. Velká část materiálů v našem okolí obsahuje vodu v malém nebo velkém množství. Hygroskopické látky se vyznačují tím, že jejich obsah vody je závislý na vlhkosti vzduchu prostředí.